V letošním roce se sešlo hned několik faktorů, které oživily zájem o biometan, a to na všech možných úrovních. Ale pojďme raději pěkně popořádku…

Biometan je vyčištěný bioplyn obsahující alespoň 95 % metanu. Má srovnatelné vlastnosti jako zemní plyn, proto je možné jej vtlačit do plynárenské sítě. Plynové kotle nebo vozidla jezdící na stlačený zemní plyn (CNG) jej mohou okamžitě a bez dalších úprav využívat.

Biometan je na rozdíl od fosilního paliva – zemního plynu vyroben z obnovitelných zdrojů, např. odpadní biomasy. Jeho výhodou je, že má v rámci běžných biopaliv nejnižší emise skleníkových plynů a nejnižší spotřebu energie ve svém životním cyklu.

Emisní faktor u běžného biometanu je 3-4krát nižší než u fosilního zemního plynu a pětinový proti emisnímu faktoru benzínu nebo nafty.

Tyto charakteristiky předurčují využití biometanu a emisních úspor s ním spojených například v dopravě, tedy na CNG stanicích. Prodejci benzínu a nafty si uplatní emisní úspory spojené s biometanem ve zprávě o emisích a vyhnou se pokutě za nesplnění kvóty emisních úspor.

Kromě spalovacích motorů však mohou biometan zužitkovat i velké spalovací zdroje – teplárny nebo jiné velké průmyslové podniky, tedy největší znečišťovatelé ovzduší emisemi (nejen) oxidu uhličitého. Tito znečišťovatelé musí kupovat emisní povolenky v systému EU ETS. Jenže cena emisních povolenek se meziročně ztrojnásobila a v době psaní tohoto příspěvku přesáhla hranici 55 EUR/t CO₂. Zajímavé je, že vývoj ceny biometanu a emisních povolenek spolu (zatím) nekorelují, a tak biometan může být účinným nástrojem zastropování ceny placené znečišťovately za vyprodukované emise CO₂. Znečišťovatel pouze nahradí část spotřebovaného zemního plynu za biometan ve svém energetickém mixu a vyhne se dokupům povolenek.

Biometan jde (a půjde) na dračku. Další charakteristikou biometanu je jeho obecný nedostatek a nepružnost nové nabídky. V případě, že kromě dopravy začnou biometan kupovat i největší znečišťovatelé, nebude výroba stíhat a lze očekávat také růst ceny zelené hodnoty, kterou biometan obsahuje.

Česká republika má pro výrobu biometanu velmi slušné předpoklady díky velkému množství bioplynových stanic, kterým navíc bude končit schéma stávající podpory. Kvůli značné finanční  náročnosti investice do technologie upgradingu (tato vyčistí bioplyn na biometan) je nezbytné do výroby biometanu dostat prvek podpory, a to buď investiční nebo provozní (prostřednictvím zeleného bonusu).

Poslední mně dostupný návrh provozní podpory hovoří o stropu na úrovni 5násobku průměrné ceny zemního plynu. Cena plynu nyní dosahuje na spotu 26-27 EUR/MWh. Pokud setrvá na stávajících úrovních i v dalších letech tak strop provozní podpory může dosáhnout 135 EUR/MWh, a to je přibližně dvojnásobek výrobních nákladů 1 MWh nepodporovaného biometanu.

Další výhodou „českého“ biometanu je povinnost recyklovat komunální odpad, což vede k situaci kdy města ráda a zdarma odvezou odpady do výroben biometanu, aby nemusela platit za nákladnou recyklaci. Výrobna tak ušetří za nákup vstupů i jejich dopravu.

Chci věřit, že se regulátor poučí z chyb při nastavení podpory solárních elektráren z let 2009-2010 a nastaví tržně-komformní mechanismus, který nepovede k překompenzovanosti českých výroben biometanu. V každém případě se ekonomická návratnost projektů výroben biometanu rázem jeví ve zcela jiném světle. Proto ta inovativní investice roku v nadpisu příspěvku.

Petr Kalina

Autor je zaměstnán v oblasti obchodu se zemním plynem a biometanem ve společnosti RWE Supply & Trading CZ, a.s. Názory uvedené v příspěvku jsou osobními názory autora, ne jeho zaměstnavatele.

 

Dluhopisy Republiky jsou cenné papíry, které začaly být vydávány Ministerstvem financí České republiky od začátku roku 2019, a částečně tak pokračují v linii předchozích spořících státních dluhopisů emitovaných do poloviny roku 2014. Jsou určeny pouze pro drobné střadatele – fyzické osoby, tedy nikoli pro institucionální investory typu bank, penzijních nebo investičních fondů.

Aktuálně probíhá desáté upisovací období těchto dluhopisů (končí 19. března 2021), nabízeny jsou dva typy Dluhopisů Republiky – reinvestiční dluhopis a proti-inflační dluhopis. Výnosy reinvestičního dluhopisu jsou pevné,  v čase rostoucí a v průběhu 6letého období splatnosti se pohybují v rozpětí 0,5% – 1,5%. Vzhledem k úrokům na spořících účtech bank podle mého názoru nenabízí dostatečnou přidanou hodnotu.

Jinak tomu může být u proti-inflačních Dluhopisů Republiky, jejichž garantovaný minimální roční výnos je nulový (i v případě záporné meziroční změny cenové hladiny), ale výsledné úročení tohoto instrumentu je navázáno na meziroční procentní změnu indexu spotřebitelských cen zveřejňovanou měsíčně Českým statistickým úřadem. Jedná se tak o jediný státem vydaný instrument zaručující drobnému střadateli plnou ochranu počáteční investice před inflací po dobu trvání investice. Právě nedostupnost srovnatelné alternativy považuji za největší výhodu proti-inflačního dluhopisu.

Donedávna Ministerstvo financí přidávalo 0,5% prémii k ročnímu výnosu, toto je první emise, kdy tomu tak nebude. Špatná zpráva? Ne úplně, protože od této emise jsou zároveň veškeré výnosy Dluhopisu Republiky osvobozeny od daně z příjmů (roční výnosy všech předchozích emisí, včetně té Vánoční roku 2020, podléhají 15% srážkové dani). Změna nastala v důsledku novely zákona o daních z příjmů účinné od začátku roku 2021.

Několik argumentů, proč uvažovat o investici do proti-inflačního Dluhopisu Republiky:

• Načasování investice do období, kdy uvolněná měnová politika přestává být účinná.
• Dochází k nárůstu inflačních očekávání českého finančního trhu – tyto podle únorové analýzy v ročním i 3letém horizontu atakují resp. převyšují 2% inflační cíl ČNB.
• Tvé náklady jsou ovlivněny inflací a existuje vysoká pravděpodobnost, že růst průměrné nominální mzdy nepřevýší do splatnosti dluhopisů růst cenové hladiny.
• Investice v české koruně, rating České republiky AA-/Aa3.
• Emise dluhopisů jsou každé 3 měsíce, investici lze tak rozložit v čase a optimalizovat možnost předčasného splacení.
• Výnosy spořících účtů a jiných zaručených instrumentů nejsou atraktivní a korunové zhodnocení takto vložených prostředků pravděpodobně nedosáhne míry inflace.

Nyní se dostáváme k omezením spojeným s nákupem těchto cenných papírů, a to zejména omezená likvidita (možnost odprodeje) a objem investovaných prostředků.

Dluhopisy Republiky jsou standardně vydávány jako 6leté, ale každý rok v období specifikovaném emisními podmínkami lze požádat o předčasné splacení jistiny i veškerého naběhlého výnosu.

Investovat do jednotlivé emise lze částku v rozpětí 1 tis. – 5 mil. Kč, já bych doporučil investovat částku 450-475 tis. Kč/emise právě z důvodu omezení maximálního množství dluhopisů, u kterých lze požádat o předčasné splacení na 500 tis. Kč/emise. Žádost o předčasné splacení vyššího objemu je totiž krácena v poměru 50% objemu přesahujícího 500 tis. Kč.

Chceš investovat více? Pak můžeš buď do investování zapojit manžela nebo manželku nebo si počkat 3 měsíce do další emise.

Investor kupující Dluhopisy Republiky poprvé musí kvůli založení majetkového účtu první objednávku k úpisu dluhopisů podat prostřednictvím vybraných poboček ČSOB nebo České spořitelny, tedy u smluvních distributorů.

V bance požaduj službu „Úpis státních dluhopisů na základě žádosti podané prostřednictvím distributora, tato stojí 250 Kč. Bankovní úředník vyhotoví smluvní dokumentaci a každý další nákup státního dluhopisu již můžeš uskutečnit bez zprostředkovatele. Další detailní informace lze nalézt na stránkách Sporicidluhopisycr.cz.

Zajímavostí je, že přestože jsou obě banky provizně zainteresovány na prodeji státních dluhopisů, tuto investiční příležitost aktivně neinzerují – asi proto, že konkuruje konzervativním investičním fondům, které tyto banky nabízejí.

Dluhopisy Republiky jsou cenné papíry, které ministryně financí Alena Schillerová doporučila k nákupu pod stromeček před  Vánoci 2020. Je škoda, že paní ministryně nevěnovala více prostoru argumentům a praktickým radám, proč o této bezesporu zajímavé investici uvažovat.

Doporučení ministryně byla jedna z mála reklam, kterou tento zajímavý investiční instrument získal, finanční poradci totiž nemají způsob, jak inkasovat provizi z nákupu těchto cenných papírů drobným investorem, a tak Proti-inflační dluhopis až na světlé výjimky (např. Fichtner s.r.o.) svým klientům vůbec nedoporučují.

Osobně do proti-inflačního Dluhopisu Republiky investuji s investičním horizontem 2-6 let.

 

 

 

 

Po dlouhé době pořádně napadlo, fitka jsou zavřená, a tak není divu, že Češi vzali hory útokem. A to nejen ti skalní – dlouholetí sportovci, ale i začátečníci.

Běžecké lyžování je ideální sport jak pro ty, co si předsevzali zhubnout, tak pro milovníky přírody a zimních radovánek obecně. Je méně fyzicky náročné než klasický letní běh, ale technicky počítejte spíše s problémy – trefit mázu, koupit nebo půjčit vhodné vybavení a obléknout se odpovídajícím způsobem bývá oříškem.

Kromě získání základních informací na různých eshopech, doporučuji požádat o členství ve FB skupině „Běžky společně“. Tato primárně nabízí platformu pro spolujízdu na hory, ale je plná tipů pro začátečníky, např. Jak sjet kopec na lyžích, co nemají hrany.

 

 

 

Pokud naším hlavním záměrem je shodit přebytečná kila, doporučuji spíše delší, pomalejší běh, alespoň 15-20 kilometrů. Obecně lze říci, že ke spalování tukových zásob dochází při 55 % až 65 % maximální tepové frekvence, což přesně odpovídá intenzitě pohybů při běžeckému lyžování.

Neodsuzuji městské (možná bych si také udělal jednu běžkařskou fotku na Karlově mostě) ani příměstské („nejlépe“ po zasněžené orné půdě) pokusy, pokud chceme ale opravdu kvalitní zážitek, musíme do hor a do oblasti, kde jsou stopy strojově upravují. Samozřejmě, dá se kroužit i po 2 kilometrovém okruhu nebo dostihovém závodišti, ale já bych doporučil některý z běžkařských rájů.

A kam tedy vyrazit?

Královstvím českých běžkařů jsou bez debat Jizerské hory – ne nadarmo se tady jezdí Jizerská „50“. Rozloha tohoto pohoří, nepřeberné množství tras, možnost dalšího rozšíření běhu do sousedních Krkonoš (nebo Polska), přírodní krásy a strojově upravené stopy se asi nikdy neomrzí.  Přestože Češi jsou náruživí běžkaři, tak si neumím představit plné stopy v této oblasti. Výchozích míst je k dispozici mnoho, profláklý je hlavně stadion v Bedřichově, já bych spíš využil menší (např. Maliník) nebo středně velká parkoviště (např. Horní Polubný).

Fajnšmekrům, co jezdí do hor kvůli přírodě, bych doporučil oblast okolo Předělu (Jizerskohorské bučiny, Nebeský žebřík, Tmavé oblohy, Pod klínových vrchem) nebo Čihadla. Tato místa jsou buď stranou hlavních tras, nebo mají vyšší nadmořskou výšku a umožňují nádherné výhledy.

Mým dalším oblíbeným místem jsou Krušné hory, zejména oblast kolem Božího daru nebo Plešivce, případně těsně za hranicí s Německem mezi Fichtelbergem a Oberwiesenthalem. Také Krušnohorská lyžařská magistrála se svými odbočkami stojí za to.

 

 

 

Stejně jako v Jizerkách jsou i v Krušných horách nádherná rašeliniště, vhodné terény pro běžecké lyžování a dostatek stravovacích zařízení, pokud při běhu vyhládne.

Určitě nemá smysl jet přes celou Českou republiku, kvalitní běžecké lyžování lze provozovat i na Šumavě, Lipně, u Kralického sněžníku, v Jeseníkách, Bílých Karpatech a dalších místech. Jen je třeba počítat s tím, že stopu si občas vyšlapeme sami a oběd si musíme přibalit do batohu.

Hlavní je vyrazit než to roztaje!

Svět je plný nespokojených lidí, kteří uhánějí za materiálním bohatstvím, a velká část z nás opravdu vydělá dostatek peněz k zajištění sebe a svých blízkých. Nastoupí po dosažení tohoto cíle pocit opravdového štěstí, nebo spíš nezbytně následuje obava ze ztráty nabytého majetku, peněz nebo společenského postavení?

Steve Jobs, jeden ze zakladatelů firmy Apple, to výstižně vyjádřil v několika větách “Být nejbohatším člověkem na hřbitově pro mne nic neznamená, ale usínat večer s vědomím, že jsem udělal něco dobrého, pro to stojí za to žít. Nejlepší věci na světě jsou zadarmo a je nad slunce jasné, že naším nejcennějším zdrojem je čas. Měj odvahu následovat své srdce a intuici, ty nejlépe vědí, kým se chceš opravdu stát.” Zlatá slova…

Právě srdce a intuici považuju za klíčové nástroje k dosažení lepšího pocitu ze sebe a svého života. Nevyžívám se zrovna v definicích, občas je ale dobré použít je k hlubšímu pochopení i obecně známých pojmů jako srdce, vášeň nebo intuice.

Následování srdce si představme jako “přilnutí” k předmětu vášně (předmětem je zde člověk, myšlenka, věc nebo hodnota), který ovlivňuje myšlení a jednání člověka. Toto přilnutí je pro nás nezbytným zdrojem energie, vytrvalosti a vůle. Dělat práci nebo i jinou činnost bez vášně, jen pro peníze, nevede dlouhodobě nikam jinam než k depresím nebo návštěvě psychiatra.

Intuice (z lat. in-tuitum, doslova v-hled) je nám lidem vlastní a představuje schopnost náhlého poznání, odhadu či chápání, které není zprostředkováno vědomým uvažováním a není podloženo zřetelnými důvody. Intuice je schopen každý člověk, její „využívání“ však může být podmíněno zkušeností. Proto ji někdo cítí více a jiný téměř vůbec. Většinou přichází sporadicky a ve chvílích, kdy ji nejméně čekáme, ale nejvíc potřebujeme. Neexistuje žádný způsob, jak tento instinkt proměnit nebo vypnout. Pokud se ocitneme v těžké, zdánlivě neřešitelné nebo neuspokojivé situaci, intuice je ten nejdůvěryhodnější způsob, jak se pohnout z místa.

U každého z nás se dobrý pocit dostaví jindy, jinak  a v různých situacích. Pro lepší pocit ze sebe nebo svého života můžeme udělat cokoli nás napadne – pomáhat potřebným, zasadit strom, být laskavý k lidem, jít si zaběhat.

Nebo třeba vytvořit stránky…

Centralizace v. Decentralizace – čeká nás boj bez vítěze?

Již více než 10 let sledujeme souboj digitálních platebních nástrojů typu bitcoin a platebních systémů centralizovaných – tedy těch používajících národní měny.

V diskusi okolo bitcoinu se záměrně vyhýbám slovnímu spojení digitální měna nebo digitální peníze, protože výhradní právo vydávat hotové peníze určité národní měny stát svěřuje pouze centrálním bankám. Pro zjednodušení budu tedy používat obecně rozšířené označení, že bitcoin je kryptoměna.

Zatímco centralizované platební systémy charakterizuje rozsáhlá síť zprostředkovatelů, kteří se na tomto systému přiživují, decentralizovanou platební síť typu „peer-to-peer“ (rovný s rovným, přímá komunikace dvou uživatelů počítačové sítě se stejnými právy) využívají její uživatelé bez ústředního orgánu nebo dalších prostředníků. Na první pohled tedy argument ve prospěch kryptoměn – odstranění zprostředkovatelů při zachování bezpečnosti uživatele – vede ke zlevnění pro uživatele a tím vyšší efektivnosti systému.

Jen si takový decentralizovaný systém zkusme představit – bude existovat subjekt A, který bude mít na střeše solární panely vyrábějící elektřinu a nespotřebované přebytky této elektřiny prodá prostým přepisem mezi počítači přímo subjektu B, který potřebuje energii k provozování chladících boxů nebo klimatizace. To vše bez zprostředkovatele – brokera, burzy nebo marže dodavatele.

O původu, vzniku a zakladatelích bitcoinu a jiných kryptoměn panuje mnoho dohadů, zajímavé však je zejména to, že samotné rozšíření kryptoměn je spojeno s obdobím světové finanční krize 2008 – 2009,  kdy důvěra v centralizovaný finanční systém byla na minimu, a právě tato skutečnost bezpochyby přispěla k tomu, že instrumenty typu bitcoin mohly vzniknout a přežít.

Hlavní unikátností bitcoinu je jeho plná decentralizace; podle definice je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl kryptoměnu ovlivňovat, padělat nebo zabavit účet. V síti neexistuje žádný centrální bod ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a jejich uvolňování do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu protokolu.

Je však bitcoin skutečně tak nezávislý, jak uvádí výše definice, a hodnotný, jak naznačuje tržní hodnota? (V době psaní tohoto článku zhruba 33360 USD/1 BTC představuje konečnou hodnotu bitcoin systému o 21 milionech jednotek ve výši 7 x 10¹¹ USD).

Dlouhodobě by tržní hodnota jakéhokoli investičního nástroje měla kopírovat jeho fundamentální hodnotu – je nápad vytvořit bitcoin nebo zdrojový kód jeho protokolu tak hodnotný a jedinečný, aby ospravedlňoval toto tržní ocenění? Za mne spíše ne, nicméně kryptoměny se dostaly do hledáčku mnoha lidí, kteří v nich vidí nástroj ke zbohatnutí, k investování, hře nebo zábavě.

Co si ale budeme nalhávat, rovněž srovnání tržní a fundamentální hodnoty tradičních aktiv často pokulhává, a to zejména v dnešní době ovlivněné několika vlnami kvantitativního uvolňování – tedy procesu, ve kterém právě centrální banky prostřednictvím odkupu státních dluhopisů a jiných finančních aktiv od investorů navyšují peněžní zásobu a tím (kromě podpory fungování centralizovaného systému) způsobují „bubliny“ nadhodnocení aktiv.

Můžeme tak sledovat rekordní ceny nemovitostí nebo nová historická maxima akciových tržních indexů, to vše v období, které technicky představuje ekonomickou recesi a bezprecedentního zadlužování ekonomik. Pro připomenutí – v průběhu Velké hospodářské krize 30. let 20 století propadl akciový index Dow Jones až o 89% a v nejnižším bodě Světové finanční krize roku 2008 si globální akciové indexy odepisovaly 40-70%.

Při sledování principu fundamentální (neboli vnitřní) hodnoty aktiv tak můžeme dospět k závěru, že zatímco cena kryptoměn včetně bitcoinu může (a to velmi snadno a rychle) spadnout z dnešní hodnoty  na nulu, pád hodnoty tradičních finančních aktiv nebo nemovitostí se vždy zastaví na nenulové hodnotě.

Přesto centrální bankéři s nelibostí vnímají současnou módu investování do kryptoměn a s poměrně logickými argumenty (ceny kryptoměn lze snadno manipulovat, z obchodu s kryptoměnami jsou financovány nelegální aktivity, trh kryptoměn je neregulovaný a za jejich směnitelnost a hodnotu nikdo neručí) zveřejnili zástupci sedmi velkých centrálních bank v říjnu 2020 myšlenku vydávání vlastních digitálních měn.

Na rozdíl od soukromých (tedy decentralizovaných) iniciativ typu digitálních bank nebo internetových peněženek by centrální banky za toto oběživo ručily.  Digitální měna centrální banky by tak byla stejně bezpečná jako bankovky a mince. Mohla by mít formu elektronického klíče uloženého na fyzickém zařízení, jako je mobilní telefon či předplacená karta.

Samozřejmě hlavním cílem tohoto plánu je reagovat na zájem lidí o digitální nástroje a snaha o vytlačení kryptoměn na okraj finančních trhů. Čínské komerční banky už  aplikaci internetové peněženky ve velkém testují. Údajně až dvě třetiny těžařů bitcoinu přitom pochází právě z Číny.

Ostatní velké centrální banky jsou však mnohem zdrženlivější a není divu, zájem obyvatelstva o digitální měny centrálních bank by mohl vytlačit z trhu kromě kryptoměn i mnohé komerční banky, které by přišly o stabilní zdroj příjmů – z poplatků od malých investorů. Důsledkem krachů bank by byla destabilizace bankovního sektoru, a to by nahrálo příznivcům decentralizace.

Z historického pohledu se ale i centrální banky již dlouho „zpronevěřují“ v krytí hodnoty bankovek reálnými aktivy, vzpomeňme Brettonwoodskou dohodu z roku 1944 (americký dolar směnitelný za zlato), Spojené státy americké opustily vazbu amerického dolaru na zlato již v roce 1971, tedy před padesáti lety.

Také na československých papírových bankovkách šlo od roku 1953 (vyhláškou č. 45/1953) najít text „bankovky jsou kryty zlatem a ostatními aktivy Státní banky Československé“. Bankovky s touto doložkou byly v oběhu do roku 1993. Dnes již Česká národní banka veřejně přiznává, že tato krycí doložka na bankovkách měla v podstatě jen deklaratorní charakter, neboť bankovky nebyly zcela kryty zlatem a dalšími aktivy emisní banky ani v době rakousko-uherského zlatého standardu (1892-1914), kdy měly naše bankovky k plnému zlatému a obchodnímu krytí a směnitelnosti za zlato nejblíže.

Bezostyšné nafukování bilancí centrálních bank nákupy finančních aktiv na volném trhu se v krizové situaci jevilo jako jediné možné rozhodnutí, přesto se toto rozhodnutí může v budoucnu ukázat jako krátkozraké. V zájmu centrálních bank je úrokové sazby dlouhodobě držet na současné nízké úrovni, jejich růst by mohl záhy ohrozit schopnost splácení nejen soukromých ale i státních dluhů. Nesnadné bude hledání nové rovnováhy a východisek z této situace.

Zapomněli jsme ale na vnější vlivy a sílu volného trhu. Vítězem boje mezi centralizací a decentralizací by neměl být ani zakladatel bitcoinu, ani centrální banka, ale uživatel těchto systémů, který získá transparentní, efektivní a bezpečný systém pro svoje platby. Sami uživatelé by měli rozhodnout, zda přežijí peníze v současné podobě, digitální měny, kryptoměny, jejich kombinace nebo se lidstvo vrátí ke zlatu či barterovému obchodu.