Na Island jsem chtěl jet s rodinou už loni, dokonce jsme měli koupené letenky, bohužel několik dnů před odletem změnily úřady Covid opatření a zavedly povinnou karanténu pro všechny turisty.
Neodradilo mne to, a tak jsem koupil letenky i podruhé s tím rozdílem, že tentokrát jsme již před odjezdem byli všichni očkovaní.
Většinu z našeho 12denního pobytu na Islandu (konec srpna/začátek září) jsme používali karavan (se kterým jsme již měli dobrou předchozí zkušenost z cesty po jihozápadě USA), pro první 4 dny jsme měli k dispozici SUV, což je zdaleka nejčastější dopravní prostředek na Islandu. Pokud ale neuvažuješ o návštěvě obtížně dostupných míst či turistických treků a využití tzv. F-roads, není pohon na všechna 4 kola (zejména v létě) nezbytný. Spíše se hodí dobré tlumiče, protože kvalita některých cest navazujících na kvalitní islandskou dálnici „1“ je nevalná.
Ceny pronájmu dopravních prostředků vylétly v letošním létě vysoko, naštěstí se mi podařilo dohodnout na ceně zapůjčení karavanu i SUV přímo s Islanďanem Thorgilsem (pokud bys chtěl na Thorgilse kontakt, napiš, rád předám).
Využití SUV nám otevřelo zejména možnost poznat různé druhy ubytování od plně vybavené chatky přes soukromý apartmán až po moderní hotelový pokoj s kuchyní a vanou. Islanďané standardně nabízejí ubytování i s možností vlastního vaření, což nám (nejen kvůli vysokým cenám v restauracích) hodně vyhovovalo.
Bylo fajn, že Islanďani jsou velmi otevření lidé, takže v průběhu cestování byla častá možnost komunikace s místními. Zajímavé bylo, že všechny ženy, které se s námi bavily, potvrdily své deprese ze života na Islandu a přání, že by se nejradši odstěhovaly za teplem nebo do mírnějšího podnebí. Zato klasický Islanďan si hraje na drsného vikinga, otužuje se a nechává si narůst vousy.
Hlavním poznatkem z cesty po tomto ostrově byla neuvěřitelná dostupnost vody ve všech podobách. Vodopády jsou i ve vrcholném létě neuvěřitelně bohaté na vodu a ještě mohutnější, než se zdá z fotografií. Také proto jsem je zachycoval na video. Hýří všemi barvami, od průzračné po špinavě hnědou u nejmohutnějšího islandského vodopádu Dettifoss.
Voda ze všech, i neoznačených, kohoutků je zaručené pitná, a tak odpadá úvaha o koupi balené tekutiny. Bazény jsou časté a velmi dostupné, zaplatili jsme pouhých 415 Kč za rodinnou, časově neomezenou vstupenku do bazénového komplexu v Reykjavíku, ve kterém bylo 7 bazénů s různou teplotou od 8 do 44 °C.
Právě voda je využívána na Islandu i k výrobě elektřiny ve vodních (73% vyrobené energie) a geotermálních (27%) elektrárnách. Například voda v nejznámější atrakci – Modré laguně je vlastně odpadní vodou z výroby elektřiny (při zpracování klesne teplota vody čerpané z hlubin země ze 200-240 °C na příjemných 38° C, touto vodou je laguna a její okolí každé dva dny doslova zaplavena a dochází tak k přirozené obměně vody v laguně). Modrá laguna vlastně vznikla z nouze, protože tuto odpadní vodu nebylo možné recyklovat a bylo nutno ji vypouštět do okolí elektrárny. Už jen kvůli této unikátnosti a také pro celistvý zážitek z Islandu určitě návštěvu Modré laguny doporučuji.
Teplota moře u břehu ostrova dosahuje na vrcholu léta 10-12 °C a voda je velmi osvěžující, zároveň hostí mnoho vodních živočichů – přes postupující globální oteplování lze několik kilometrů od břehu Islandu spatřit velryby, delfíny a u Diamantové pláže se to hemží tuleni. Řeky vyhlodaly svým tokem překrásné kaňony, např. Stuðlagil nebo Fjaðrárgljúfur, které stojí rozhodně za návštěvu (toto navíc nezabere mnoho času).
Nelze zapomenout na islandské ledovce, z nichž největší Vatnajökull leží na jihovýchodě Islandu a je zároveň největším nearktickým ledovcem Evropy. Vždyť kvůli přítomnému ledu údajně vzniklo pojmenování tohoto ostrova norským vikingem – osidlovatelem ostrova Hrafna-Flóki Vilgerðarsonem. Pojmenování Ísland tehdy pravděpodobně vzniklo ze slova Iceland (ledová země) a nikoli Island (ostrov). Dnes vzhledem k výraznému ústupu ledovců by se spíše hodilo označení Waterland (vodní země).
Samozřejmě, většinu cestovatelů (i mě), přilákala letos na ostrov erupce sopky Fagradalsfjall, která začala 19. března 2021 v Geldingadaliru. V průběhu našeho pobytu byla podle web kamer na youtube několikrát aktivní. Bohužel v době, kdy jsme se k ní vypravili, nebyla pro nepřízeň počasí vůbec vidět, tak jsme alespoň sešli k poli ztvrdlé kouřící lávy a přivezli si domů několik jejích vzorků. Jako suvenýr jsem si z Islandu přivezl snímek této sopky od místního fotografa.
Zajímavostí pro cestovatele na Island je bezesporu také oblast v okolí jezera Mývatn, už jen tím, že pouze zde se setkáme s otravným hmyzem. Mývatn v překladu doslova znamená pakomáří jezero. Pakomáři vyskytující se v okolí jezera nekoušou, ale jsou natolik otravní, že si každý dobře rozmyslí, kolik času v této oblasti stráví. Další charakteristikou Mývatnu je ostrý zápach síry v geotermální oblasti a také ve známých přírodních koupelích. Tuto bezesporu unikátní oblast tak detailně prozkoumají pouze největší otrlci.
Pro další cestovatele, kteří se rozhodnou Island navštívit, bych ještě v případně nedostatku času doporučil vynechat tzv. Golden circle a raději se zaměřit na objetí celého ostrova (dá se to pohodlně zvládnout za 6 – 8 dnů) po tzv. Ring road se zastávkami na vybraných přírodních zajímavostech. Pobřeží Islandu je velmi různorodé – od divokého, dešti bičovaného západu po odpočinkové a sluncem často zalité východní fjordy.
Lákalo by mne navštívit tuto zemi znovu na začátku jara, kdy jsou přístupné i ledové jeskyně a je velká šance pozorovat auroru borealis (polární záři), také řeky a vodopády musí být v tom období naplněny vodou doslova k prasknutí.