Původně jsme cestu plánovali jako měsíční, ale vzhledem k nedostatku dovolené jsme ji museli zkrátit na tři týdny. 
Původně také měla být výlučně skandinávská, z různých důvodů jsme ji nakonec protáhli do Německa a především Švýcarska, kde nám také platil Inter Rail.
Jak jsme cestovali
Využili jsme cestovního pasu Inter Rail, který lze bez problémů koupit na pražském hl. nádraží. Tento pas opravňuje k cestování ve 2. vozové třídě po dobu platnosti zdarma. Ta trvá 21 resp. 30 dní podle toho, zda si koupíte jednu nebo více zón. Pas pro dvě zóny (Norsko, Švédsko, Finsko + Německo, Dánsko, Rakousko, Švýcarsko) letos stál 7340 Kč a vzhledem k cenám železnic v západní Evropě se nám vyplatil po třech dnech používání.
Inter Rail neznamená bezplatné cestování. Je třeba k němu přikupovat rezervace nebo příplatky na vlaky IC, EC, ICE, které se na daný vlak požadují. Např. příplatek EC stojí 30 -50 korun, resp. 6 DEM. Vlaky EC, IC, ICE (resp. X2000 ve Švédsku) však ve Skandinávii prakticky nepoužijete, jezdí i dost normálních rychlíků, i když frenkvence spojů s blízkostí polárního kruhů mírně klesá. Ve Skandinávii je u většiny rychlíků na hlavních tratích povinná rezervace míst (cena 25 -30 korun na osobu a cestu bez ohledu na vzdálenost). Vzhledem k tomu, že ve většině nočních vlaků je jen jeden vagón na sezení, vyplatí se předem kupovat rezervace pro noční přejezdy na dlouhé vzdálenosti. Pokud to neuděláte, prodá Vám průvodčí bez přirážky „rezervaci“ i přímo ve vlaku (tedy pokud není vyprodáno).
Kdy cestovat
Cestovat se dá samozřejmě kdykoliv, ale vzhledem k tomu, že našince na severu asi nejvíc zaujmou bílé noci, je celkem vhodná doba mezi polovinou června a polovinou července.
Jak a kde spát
Měli jsme s sebou stan, který se ve Skandinávii dost hodí. Jednak na spaní pod širákem byla v noci zima a jednak je na severu dost různého hmyzu, který by člověka za chvíli utýral. Stanovat se ve Skandinávii smí kdekoli (samozřejmě kromě vyloženě nevhodných míst typu něčí zahrada nebo park ), neradi vidí stany v národních parcích a také pochopitelně před ploty kempů. Stanovali jsme na nejrůznějších místech, ale nikdy jsme s nikým neměli problém. Kempy jsme moc nepoužívali, ale stojí normálně 80 korun pro dva lidi a stan na noc. Hostely ve městech se dají pořídit okolo 100 korun/osoba.
Několik nocí jsme strávili také ve vlacích. Noční přejezdy významně šetří čas a i díky tomu jsme stihli víc, než jsme původně plánovali. Pokud si ale představujete, že se v noci ve vlaku vyspíte, ani po náročném dni to nemusí bohužel být pravda. Noční vlaky mají obvykle jen jeden, max. dva vagóny pro sedící a nejsou to kupé, jak jsme zvyklí u nás, ale spíš vlaky typu autobus, a to ne moc moderní. Spíte tedy v jedné místnosti s nějakými 60 lidmi a pokud se mezi nimi najde někdo, kdo nechce spát, ale pořádat mejdan, máte prostě smůlu. Nám se to ze sedmi přejezdů stalo třikrát, takže celkem slušná bilance. Ostatně není divu, „sedícím“ vagónem se přepravují občas docela divné existence, a to zejména mladších věkových skupin. Naštěstí člověk je tvor docela přizpůsobivý a po pár nocích tréninku je schopen všechno zvládnout i po takové bartolomějské noci :-). Pokud se opravdu chcete vyspat, dá se samozřejmě koupit lehátko. My jsme to sice nepoužili, ale dozvěděli jsme se, že stojí kolem 100 korun na osobu. Je docela dobře neplánovat noční přejezdy za sebou a aspoň jednou za dva dny se vyspat normálně – tj. ve stanu. My jsme sice jednou přežili dva noční přejezdy za sebou, ale byla to docela síla.
Co jsme měli s sebou
Stručně řečeno dva baťohy. Oblečení se vyplatí vzít do každého počasí, protože se lze setkat se sněhem (zejména v horách a na severu) i s tropickými vedry. 
Takže raději flanelové košile a fleesky než několikery kraťasy a trička. Výborná byla trička z moiry, člověk se moc nezapotí a je mu teplo.
Do měst se nám osvědčil systém malý batůžek. Velké batohy jsme nechávali v úschovnách na nádražích (cena za schránku, do které jsme tip top narvali naše dva bágly, se pohybovala od 20 do 35 korun) a brali si s sebou jen malý batoh s jídlem, oblečením…Vařili jsme si na malém plynovém vařiči Camping gas a spotřebovali jsme nádobu a kousek. Jídlo jsme si částečně vezli s sebou, částečně jsme ho dokupovali. Naše zásoby nám stačili tak na 10 dní. Víc jsme prostě neunesli.
Do Skandinávie je zbytečné brát v červnu a červenci s sebou baterku. Tmu si Skandinávci schovali do železničních tunelů a normální smrtelník ji prakticky neuvidí. Ještě v jedenáct večer se dá bez problému číst, a to i v našem tmavě modrém stanu.
Jak se tam domluvit
Kdo vládne aspoň trochu anglicky, je absolutně v pohodě. Poslední „bezdomovec“ mluví anglicky lépe než 90% našich vysokoškoláků. Ať žije naše školství.
Co to stálo
Skandinávie je drahá, takže peněz je třeba relativně dost. Dokonce i turisté z bohatých zemí – Německa, USA a Anglie si nám stěžovali, že je pro ně Skandinávie drahá. Jen jsme se pousmáli. Ceny se pohybují zhruba jako v Čechách, bohužel ale v korunách (norských, švédských, dánských), takže krát směnný kurz, který je někde mezi 4,3-4,8 Kč/skandin. korunu. Konkrétně jsme měnili 1 NOK za 4,45 Kč, 1 SEK 4,30, 1 DKK za 4,80. Jídlo se samozřejmě vyplatí kupovat v supermarketech (Kiwi Mini pris, Rema 1000, Rimi , ICA ). Turisty se snaží oškubat jako všude, takže vyhlídkové cesty lodí apod. stojí docela dost (kolem 100 NOK, ale záleží na tom, kde to je, jak je to daleko…). Docela dost se akceptují studentské slevy, nejen na tradičních místech jako jsou muzea, ale třeba i na lodích, takže je dobré mít nějakou kartu. Neměli jsme s sebou ISIC, ale normální školní kartu a nikde absolutně nedělali problém.
Ve Skandinávii jsme nakonec strávili 15 dní a utratili jsme za tu dobu 3000 NOK, 300 DKK a 750 SEK. Dá se to celé určitě pořídit i za míň, ale my se nechtěli tahat s batohy po městech, takže jsme je dávali do úschoven, jezdili jsme vlakem bez ohledu na příplatky, párkrát jsme byli v kempu, což se docela hodí na osprchování a vyprání věcí, chodili jsme do muzeí, kupovali si dobré snídaně a nežili jen o chlebu a vodě. 
I to se dá a věřím, že by se vynecháním výše uvedených nákladů dala cena stáhnout, ale zase by to byla spíš řehole než dovolená. Celkem nás tedy 3-týdenní dovolená včetně pořizovacích nákladů za Inter Rail a jídlo přišla na necelých 20 tisíc Kč/osoba.
Jednu cenu na závěr. Pivo je ve Skandinávii pekelně drahé, jeden točený půllitr v norské hospodě vyjde na 40-50 NOK. Švédsko je na tom už lépe, tekutý chléb stojí zhruba poloviční cenu. Země pro pivaře to fakt nejsou. Není divu, že všichni turisté kupují alkohol na trajektech mezi Německem a Dánskem, resp. Švédskem. Tyto trajekty nabízejí alkohol bez cla a daně.
Co určitě ve Skandinávii neminout
Je skvělé půjčit si v Kodani kola, která fungují na principu nákupního vozíku, tj. člověk strčí zálohu 20 DKK do dírečky a až kolo zase připne na některé z desítek stanic, 20 korunek se mu vrátí. Kola se poznají podle toho, že mají plná disková kola.
V Bergenu je super rybí trh. V Oslo jsou moc pěkná muzea Fram a Kon-tiki a vůbec nejlepší je Vigeland park. Stockholm je hrozně pěkné město. Co se týká přírody, asi by se každý měl aspoň jednou projet po fjordu, celkem lhostejno po jakém, všechny jsou si dost podobné. Úžasná je také trolí cesta (silnice z Andalsnes do Geirangeru), údolí Romsdalen, cesta vlakem z Narviku do Kiruny nebo Flamsbana. Pokud je hezky, vyplatí se zůstat několik dní na Lofotech. Krásné jsou také norské ledovce, zvláště „Modrá šlehačka“ nebo Svartisen.
Text: Kateřina Kalinová
Náš kompletní cestopis Skandinávie 2000 je k dispozici ZDE.